Co je Grimston?

Vítej, poutníku! Vstupuješ do nebezpečných lesů, jen co je pravda...

Grimston je jednak název fiktivního města obklopeného pohádkami a jednak souhrnným názvem mojí postupně vznikající povídkové série, která si bere za inspiraci středoevropský folklór, zejména z per pohádkářů, jako byli bratři Grimmové nebo K. J. Erben, ale každý příběh přetváří po svém. Zčásti za to může má přirozená zákeřnost, z části vůle postav, které se touží vzepřít svému osudu. Či je k tomu něco nabádá?

Povídky jsou psané tak, aby se daly číst ve víceméně libovolném pořadí, přesto však mezi nimi existuje určitá návaznost a mají zcela jasný odpichový bod, a to dvojici povídek Nikdy víc a na ni navazující Ještě jednou (poetické, já vím). Pokud vám ale přijde, že chcete zkusit do tohoto světa vstoupit z nějakého jiného bodu a postupně si skládat obrázek po svém, já vám bránit nebudu!

A kdesi pod tím vším se také skrývá nějaký zamotaný důvod, proč se všechno začíná tak příšerně kazit... Na ten si však budete muset trochu počkat a především se k němu pročíst.

Grimstonské povídky jsou momentálně ve své beta fázi. To znamená, že za jakoukoli zpětnou vazbu k nim budu rád, preferovaně mě můžete oslovit na instagramu @midnight.bard. Ať to s nimi třeba můžu někdy někam dotáhnout!

Díky,

váš Alex

Comments

Post a Comment

Popular posts from this blog

Srdce princezny

  UPOZORNĚNÍ: Tato povídka obsahuje detailní popisy násilí a jiných ošklivých věcí včetně tématu sebevraždy, vše pochopitelně za silným uměleckým záměrem. Čtěte na vlastní uvážení. * * * Hájovna byla tichá a příjemně osvětlená zapadajícím sluncem, jehož svit si nacházel cestičky skrze rákosové žaluzie v oknech. Nábytek stál úhledně na svých místech, květina na malované komodě byla zalitá, prach na policích pečlivě setřený. Všechno v místnosti vyzařovalo idylickou atmosféru útulného malého příbytku. Všechno kromě těla oběšence visícího na prostředním trámu. Kapitán Cáelach stál s rukama založenýma na hrudi chráněné ozdobnou černou zbrojí a zachmuřeně viselce pozoroval. Nikdo z okolních vílích vojáků se neopovážil byť jen špitnutím narušit tok kapitánových myšlenek, dokud sám nepromluvil. „Jak k tomuhle sakra práce došlo?“ zavrčel s marnou nadějí, že někdo z jeho podřízených bude mít odpověď. Vojáci se nenamáhali ho ujistit, že tomu tak opravdu ...
Read more

Nikdy víc

Ano, toto je oficiálně první Grimstonská povídka a zatím první rovněž v chronologii příběhu. Můžete s ní začít, ale není to povinnost. * * * „Šedomire Großwolfe,” zaduněl hlas Nejvyššího soudce potemnělou místností, „zvaný též Požírač nebo Velký zlý vlk. Ocitáš se souzen před grimstonským Dvorem pohádek za několik závažných obvinění. Jsou jimi dvojnásobná vražda spáchaná na Sofii Durchwaldové, řečené Červené Karkulce, a její babičce Marii, dále zarážející krutost zmíněné vraždy, napadení zde přítomného Joakima Jägera s úmyslem zabití a nepřiměřený odpor dvorským vojákům při snaze o zadržení. To vše zastíněno činem nejzávažnějším – neomluvitelným a vědomým porušením zákona konstanty.“ Všechny oči v sále, až na kužel světla v jeho středu ponořeném do temnoty, se upíraly do jediného místa. Doprostřed, tam, kde ve zlatavé záři stál vlk. Obrovský, temný, šeredně pocuchaný se srstí slepenou sotva zasychající krví. Na čtyřech stranách kolem něj stáli vojáci, víly v černých ornamentálních zb...
Read more

Ještě jednou

Tato povídka přímo navazuje na povídku Nikdy víc , teoreticky se dá číst i bez její předchozí znalosti, ale určitě vám to hodně věcí usnadní. * * * Toho dne se Děd Vševěd vrátil domů obzvláště rozmrzelý a obzvláště zadumaný. „Synáčku můj, slunce jasné,“ oslovila jej matka, jak mívala ve zvyku, a zvala jej jako každého večera do měkkého křesla, kde rád odpočíval. „Pověz, mé dítě, co jsi dnes viděl na své pouti?“ zajímala se. „Věru podivné věci jsem dnes spatřil, matko,“ odvětil Děd Vševěd a usadil se. Matka si přisedla a jala se česat jeho pohasínající vlasy v barvě rudého zlata. „Dobré věci, či špatné?“ zeptala se. „Podivné,“ zabrumlal znovu. „Tón tvého hlasu mne zaráží, mé dítě,“ řekla matka, ale nepřestávala zlehka česat jeho vlasy. „Povíš mi o těch podivných věcech?“ „Ba, povím,“ zabručel Děd Vševěd. * * * Byla nebyla jednou jedna dívka a ta se jmenovala Sofia Durchwald, jenže ji téměř nikdo neznal jinak než jako Červenou Karkulku. A skutečně si v tu chvíli připadala, jako by spíše...
Read more