Grimston

Tato povídka přímo navazuje na povídku Nikdy víc , teoreticky se dá číst i bez její předchozí znalosti, ale určitě vám to hodně věcí usnadní. * * * Toho dne se Děd Vševěd vrátil domů obzvláště rozmrzelý a obzvláště zadumaný. „Synáčku můj, slunce jasné,“ oslovila jej matka, jak mívala ve zvyku, a zvala jej jako každého večera do měkkého křesla, kde rád odpočíval. „Pověz, mé dítě, co jsi dnes viděl na své pouti?“ zajímala se. „Věru podivné věci jsem dnes spatřil, matko,“ odvětil Děd Vševěd a usadil se. Matka si přisedla a jala se česat jeho pohasínající vlasy v barvě rudého zlata. „Dobré věci, či špatné?“ zeptala se. „Podivné,“ zabrumlal znovu. „Tón tvého hlasu mne zaráží, mé dítě,“ řekla matka, ale nepřestávala zlehka česat jeho vlasy. „Povíš mi o těch podivných věcech?“ „Ba, povím,“ zabručel Děd Vševěd. * * * Byla nebyla jednou jedna dívka a ta se jmenovala Sofia Durchwald, jenže ji téměř nikdo neznal jinak než jako Červenou Karkulku. A skutečně si v tu chvíli připadala, jako by spíše...

Mohutný šedý vlk začenichal a rozhlédl se kolem sebe. „Můžeš mi vysvětlit, jak mám asi najít jednu osamocenou chalupu uprostřed lesa?” ‚Zkus vylézt na strom a podívat se, jestli neuvidíš světýlko,‘ ozval se odkudsi ze stínů mezi hustými větvemi tajuplný hlas klidným tónem. Vlk si odfrkl. „Nevěděl jsem, že taky umíš vtipkovat.” ‚Ten barák je celý z perníku,‘ ignoroval poznámku hlas. ‚Za normálních okolností by bylo prakticky nemožné jej najít, pokud by Jaga sama nechtěla, ale dochází jí síla, už není tak pozorná. Pokus se zaměřit sladkou vůni.‘ „Škoda, že si ten parchant znova neznačil cestu drobečky jako předtím,” zabručel vlk, popoběhl o kus dál a znovu začenichal. ‚Spoléhám na tebe, Šedomire,‘ konstatoval věcně hlas. ‚Nechce se mi čekat na další reset.‘ Vlk znovu popoběhl a větřil. „Hm, to jsme dva.” Pak pořádně nasál čistý lesní vzduch a vycenil hrozivé tesáky. „Naštěstí pro nás oba mám stopu.” * * * Jeníček se krčil v koutě malé potemnělé klece a popotahoval. Všudyp...

  UPOZORNĚNÍ: Tato povídka obsahuje detailní popisy násilí a jiných ošklivých věcí včetně tématu sebevraždy, vše pochopitelně za silným uměleckým záměrem. Čtěte na vlastní uvážení. * * * Hájovna byla tichá a příjemně osvětlená zapadajícím sluncem, jehož svit si nacházel cestičky skrze rákosové žaluzie v oknech. Nábytek stál úhledně na svých místech, květina na malované komodě byla zalitá, prach na policích pečlivě setřený. Všechno v místnosti vyzařovalo idylickou atmosféru útulného malého příbytku. Všechno kromě těla oběšence visícího na prostředním trámu. Kapitán Cáelach stál s rukama založenýma na hrudi chráněné ozdobnou černou zbrojí a zachmuřeně viselce pozoroval. Nikdo z okolních vílích vojáků se neopovážil byť jen špitnutím narušit tok kapitánových myšlenek, dokud sám nepromluvil. „Jak k tomuhle sakra práce došlo?“ zavrčel s marnou nadějí, že někdo z jeho podřízených bude mít odpověď. Vojáci se nenamáhali ho ujistit, že tomu tak opravdu ...

Ano, toto je oficiálně první Grimstonská povídka a zatím první rovněž v chronologii příběhu. Můžete s ní začít, ale není to povinnost. * * * „Šedomire Großwolfe,” zaduněl hlas Nejvyššího soudce potemnělou místností, „zvaný též Požírač nebo Velký zlý vlk. Ocitáš se souzen před grimstonským Dvorem pohádek za několik závažných obvinění. Jsou jimi dvojnásobná vražda spáchaná na Sofii Durchwaldové, řečené Červené Karkulce, a její babičce Marii, dále zarážející krutost zmíněné vraždy, napadení zde přítomného Joakima Jägera s úmyslem zabití a nepřiměřený odpor dvorským vojákům při snaze o zadržení. To vše zastíněno činem nejzávažnějším – neomluvitelným a vědomým porušením zákona konstanty.“ Všechny oči v sále, až na kužel světla v jeho středu ponořeném do temnoty, se upíraly do jediného místa. Doprostřed, tam, kde ve zlatavé záři stál vlk. Obrovský, temný, šeredně pocuchaný se srstí slepenou sotva zasychající krví. Na čtyřech stranách kolem něj stáli vojáci, víly v černých ornamentálních zb...